BOUDA

Přimda



Kalendář

<< říjen 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31        

Novinky

Plžík s Borůvkou se opět vydaly na cestu, počtěte si jejich příspěvky ...

Po roce zas, přišel ten čas,
kdy do kasy boudy
přispěj s úsměvem zas ...
 
číslo účtu: 651 777 6001/5500
členové T.O. Pravé poledne: 500,-
ostatní kamarádi a kamarádky: 300,-

Odkazy

Bobešovo výlety do hor [›]
Kolibříci [›]
Foto Domažlice [›]
Fotoalbum Picasa [›]
PS Ptáčata Domažlice [›]
Octoginta Octo [›]
Krumlovský vodácký maraton [›]
PingFest [›]


Sázava 2010

Bobeš zavzpomínal ...

Při hodnocení vyjímečných podniků jsem si uvědomil, že při sepisování zážitků zcela ignoruji vodácké výpravy. Navzdory tomu, že jsou akce vyhlášené skvělou pohodou, psát o nich dokáže asi jenom Zdeněk Šmíd. Problém je pravděpodobně v tom, že splouvání řek se zkoncentruje především na soulodění mezi jezy, na vylévání převrácených lodí pod jezy a nepřetržité vyprazdňování lahví s kořalkou doplňované značným objemem zrzavé vody. Zvýšené množství alkoholu způsobuje, že tyto prochlastané prodloužené víkendy se do jisté míry slévají. Mnohý část průběhu výletu s loděmi pamatuje pouze z vyprávění.

Jako malý příklad bych uvedl, jak jsme 13.6.1997 nocovali u ohně na levém břehu Berounky. Ráno v podstatě bez snídaně vyrážíme s tím, že při nejbližší příležitosti v některém z vodáckých tábořišť posnídáme klobásu, pivo a rum. Po několika zákrutách povytáhneme lodě a jdeme si objednat vytouženou snídani ve složení klobása, pivo a rum. O něco později se lodě z vody vynesou úplně a začnou se vyklenovat stany. Snídani jsme prodloužili až do večerních hodin, kdy denní program pokračoval návštěvou nedaleké vesnice s hospodou. Není divu, že někteří si při další snídani ve složení klobása, pivo a rum hospodu nedokázali pořádně vybavit.

Detail [›]

Pak jsem z nějakých mě neznámých příčin a nepochopitelných důvodů nechal svůj organismus několik let odpočinout a chlastal kultivovaněji někde jinde.

Další zlom a dočasný návrat k pádlu jsem zaznamenal loni. Sjíždění Otavy v termínu 28. – 31.5.2009 bylo vyjímečné díky nevšedním klimatickým podmínkám. V Sušici pod nádražím je přichystáno 10 lodí. Další dvě necháme naložený a poodjíždíme do Radešova. Jednu loď obsadí Kolibřík s Janou, já dělám háčka Lišákovi. Naprosto příznivý stav vody a znatelně zvýšený průtok nám umožňuje tento 17ti kilometrový peřejnatý úsek dokonale si vychutnat. Vydatně se rozprší a přes břicho se mě přelévají rozrážený vlny. Moc si pochvaluju navlečenou vestu. Rozhodně jsem se s ní neobalil pro případ, že by jsme se třeba cvakli. Obrovský přínos byl však v tom, jak mě udržuje relativně v suchu a teple. Přesto však večer v Sušici poprvé v životě prohlásím, že v Otavě je teplá voda. Nutno však doplnit, že se chvěju chladem a cvakám zuby zimou.

Ráno kupodivu na Slunci všechno dokážu usušit. Kolda nás povzbuzuje k odjezdu a slibuje, že v jedenáct začne pršet. Přesně v 11:00 hodin začíná pršet. Stejně jako my, postupně odráží od břehu i jiná banda se žlutými loděmi. Je zajímavý sledovat, jak někteří nezvládají nápor proudu, ve vodě honí bagáž s pádly a tahají lodě zpátky ke břehu. Následující průběh je tradiční. Přede mnou se v lodi uvelebí Lucka. Posrážený lodě driftují po proudu. Vody pod námi je dostatečně a pídla je taky dost. Prostě zase pohoda. Před Žichovicemi nás zase dohoní mraky a sypají se na nás kroupy. Pod Horažďovicemi u Jarova nás prudký vítr sráží do strany a nadrženou hladinu řeky rozvířily proudy vody kvalitní průtrže mračen. Atmosférické divadlo bylo překvapivě doplněné i záblesky elektrických výbojů. Plha s Borůvkou na projevy počasí od začátku reagovali šálami a zimními čepicemi.

Plha s Borůvkou tento den na sebe vůbec dokážou upozornit. K nesjízdnému jezu u mlýna Mrskoš přijedou jako poslední a rozhodnou se loď přes jez přesunout koníčkováním. Zatímco Plha s Borůvkou stále koníčkují na jezu, ostatní později ve Střelských Hošticích staví stany a Lišák dokumentuje. Vyfotí taky teploměr, který ukazuje 7°C. Když s podezřelým, snad třičtvrtěhodinovým zpožděním dorazí i Plha s Borůvkou, okamžitě se postarají o rozptýlení ostatních. Z loďáků tahají vodou nasáklé věci, ždímají nacucaný spacáky a vyklepávají vodu z nezbytných elektronických hračiček.

Dále do Strakonic se mnou vepředu pádluje Pepa Husník a se znatelnou prodlevou doháníme zbytek odhodlaných, méně demoralizovaných účastníků.

Letos


Letos se počet účastníků usměrní opět na 12 posádek. Tentokrát na záda koukám Leňousovi. 28.5.2010 vyplouváme z města Sázava. Je skvostný počasí, Slunce pere, hřeje a pod loděmi proudí přes metr hnědé vody, ve které se smáčejí větve stromů. Včera jsem do hlavy nalil u mě nevídané množství piva a povzbuzen tímto „úspěchem“ se rozhodně dál nešetřím. Většinu času soulodíme. Jezy jsou sjízdný a tudíž nemušíme lodě kolem těchto staveb šmejkat po břehu. Prostě, zase pohoda. Jednoznačně bezkonkurenční je působivé jednání Mirece. Následujíc Koldu chodí z lodě do lodě. Netrvá to dlouho, opustí loď i Fuňu a plave ve studené Sázavě. Oblečen do vesty se nechal odnášet proudem, takže to tu i díky hnědé barvě řeky vypadá jako na řece Ganze ve Váránasí.

Detail [›]

Skvělá pařba probíhá při zastávce na terase hospody U Žraloka. Večer sedíme jako obvykle v knajpě. Hojná účast naší bandy zabere jeden dlouhej stůl. Někoho napadne, že po sobě budeme házet papírové tácky. Najednou u mě přistane plastový stojánek na pivní tácky. Mrsknu jej zpátky a sestřelím Mirkovo půllitr s pivem. Nakonec se ukáže, že stojánek před tím poslal vzduchem na druhý konec stolu on sám.

Další den je velice podobný. Občas se někdo někde cvakne, ale jinak se nic výraznýho neděje. Je krásný počasí, takže zase pohoda. Pod jedním jezem se ohlídnu a vidím, jak se Mirec brodí vodou a říkám si, co to zase vyvádí. Dneska je ale v cajku, jenom s Fuňou nezvládnou nějaký náročný manévr. V jednom jezu jsem podcenil boční proud. Ten nás kopne z boku do lodě, která se okamžitě v ose protočí a vyklopí nás do Sázavy.

Rozebírání a hodnocení večerního programu raději nechám na někom jiném.

Poslední den nás čeká spousta kilometrů koryta hluboko zaříznutého ve strmém sevřeném údolí plného kamenů. Po těch věčných olejích jsme si ty peřeje skutečně zasloužili. Zajímavý je, že tyto nezanedbatelné peřeje jsou ve spodní části řeky a prakticky jsou ukončené v Pikovicích zvednutou hladinou přehrady Davle, která trochu zaplavila i soutok Sázavy s Vltavou.