BOUDA

Přimda



Kalendář

<< říjen 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31        

Novinky

Plžík s Borůvkou se opět vydaly na cestu, počtěte si jejich příspěvky ...

Po roce zas, přišel ten čas,
kdy do kasy boudy
přispěj s úsměvem zas ...
 
číslo účtu: 651 777 6001/5500
členové T.O. Pravé poledne: 500,-
ostatní kamarádi a kamarádky: 300,-

Odkazy

Bobešovo výlety do hor [›]
Kolibříci [›]
Foto Domažlice [›]
Fotoalbum Picasa [›]
PS Ptáčata Domažlice [›]
Octoginta Octo [›]
Krumlovský vodácký maraton [›]
PingFest [›]


PředSilvestr 2007

(reportáž od Leňouse) 

Detail [›]Cesta vlakem
Cesta vlakem

Tak vydařenou akci už jsme dávno nezažili. Začalo to celkem nevinně. Nevím přesně v kolik , ale pár jedinců už statečně nasávalo od rána v restauračním zařízení Hubertus. Na vlakové zastávce jsem jen zaslechla, „uf takovej svižnej nástup.....“.Pak to začalo, všichni jsme čekali klasickou Chodskou střelu a přijel fungl novej vlak. Pomalu dvojpatrák a co bylo úplně nejúžasnější bylo WC. Všichni, teda kromě Mirka, jsme ho vyzkoušeli. Nu a klasika pár rychlých panáků,teplé nápoje a v Třemešné už bylo nafoukáno pod doškama. Každý rok, když vyjdeme z nádraží tak jde jeden průzkumník do hospody sondovat, zdali není náhodou otevřeno. Čekala jsem, že si opět pár metrů zajdu, ale jaké překvapení, pustili nás. Jupí, v téhle hospodě jsem nebyla celých 10let. Začalo to zase panákovou smrští, asi tak hoďku. Slečna a pán hospodských mají naše veliiiikéééé díky.

Cesta z Třemešné byla v celku v poho. Docela mě štvalo, že na kopci v pastvinách mě natrhla úsměv těhule, a ještě se při tom usmívala. Když jsem vylezla po pastvinách na silnici a ohlédla se, tak jsem nevěřila, že těch pár km do cíle dojdem. Všichni se váleli po zemi. Jen Mirec mě dělal trochu starost. Nejenom, že měl mokrý nohy komplet od palců až po kolena, páč zkoušel jak je tvrdej led na louži, ale měl tolik energie, že jsem byla strašně ráda, že se ho ujala Pavluša.Pavli dííííky. Odskákala s ním celou cestu kroksunkrok. Na Přimdu jsme přicházeli jak do pohádky. Všude pěkná námraza, no paráda. Do Ústřice na oběd. Další obdiv paní barmance. Byla tam úplně sama a i když jsme si museli občas sáhnout pro pití sami, tak docela stíhala. Jupí, jupí jupí a už jel bus a hurá na boudu. Ještě předtím teda proběhlo pár zranění, ale o tom jsem se dozvěděla až v neděli doma.

Detail [›]V Ústřici to jelo ...
V Ústřici to jelo ...

Na boudě je to prostě klasická romantika. Třeba takovej Zach byl tak romanticky rozloženej, že vůbec nevěděl,jak se tam dostal. No a pak už se jen pilo, jedlo, zpívalo při dvou kytarách a pak přišel zlatý hřeb večera. LIMONÁDOVÉ JOEKY. Naše vystoupení jsme trénovaly ještě v lese aby to večer nemělo chybu. Docela jsme se bály jak to všichni přijmete ale odlehlo nám, jak zaznělo Whisky to je moje gusto....... Atmosféra byla super. Hned po pár krocích mě některá kolegyně spálila prskavkou. Nevěřili byste jak to bolí!!! Trochu se musíme omluvit Ferdovi za jeho slipy. Myslely jsme , že na nás hazí kapesník. Nu fakt jsem si to užila.

Druhý den ovšem byl taky výjmečný. Naše drahé polovičky odjely a my jsme zůstali všichni sami. Hm, co dělat, tak jsme si S Plhou dali pár piv ke snídaní a bylo nám tůůůůze dobře. Když přijeli páni lesáci, tak už jsme byly docela v dobrý náladě. Škoda jen, že Borovice, nevlastní sestra Zdendy spala. Luci, co ten oční kontakt, to budeš muset ještě trénovat!!!!Tak jsme probřinkali celej den a večer jsem myslela, že dám poslední šláftrunk a jdu spát.

V tom se rozrazily dveře a byla tam Plha Hanka a Filip. Filip třísknul do kytáry a začlo to na novo. Pak naše oblíbená soutěž zpívaná a kdo myslíte, že ji vyhrál. No přece děvčata,i když chlapi se taky moc snažili a upřímně váš trumf "Kdybys tak náhodou", mě docela dostal do rozpaků! No nic ještě pár srdceryvných songů pro Máňu (mimochodem jsem z toho nemluvila asi dva dny) a spát.

Detail [›]Pouze dvě polínka ...
Pouze dvě polínka ...

Dnes se mi spí perfektně se mi asi zdálo, když Borovice vykřikla. Hej vy dole otevřete dveře tady je strašně nakouřeno. Zdeny hbitě seskočil z postele a říkal, že hoooooří. Tak jsme hbitě vyskočily i my s Plhou a ono opravdu hořelo. Z krbu vypadly dvě polena a hořela podlaha asi tak 20cm od našeho kamaráda Šata, který klasicky spal jako špalek.Voda nebyla , tak musely posloužit Prazdroje a Pepsi max. Až pak jsem si uvědomila, že jsem vlastně nemohla v tom spaní dejchat, divný. Každopádně , nás Borovice zachránila. Pak už se jenom spalo.

Neděle ráno je pro mě vždycky to nejhorší. Ach jo zase domů. Nevím, jestli to máte taky, ale já vždycky. Ještě musím poděkovat Plze za doprovod na wc .... dík. Tak to je vše, doufám, že jsem vás moc nenudila a za rok zase 28.12. na zastávce ahoj!!!!!

Skoro kompletní dokumentace od Leňouse ve fotogalerii.

 

P.S. 7. 1. 2008 Do reportáže jsem zapomenula napsat nějaké důležité hlášky.

Tak teda: Máňa po probuzení po požáru: Zdeny ty jsi vůl, takhle jsme mohli lítat v nebíčku a nahý a takhle musíme do práce!

Holáč zmožen pitivem a napichující uzený: Dej mi ho do pusy!

Holáč: Cha, cha, cha, ta Vaše hra je tak blbá, že mě vzbudila!

A konečně zase Holáč: Zvednite mě a odveďte mě ven

Přidat příspěvek

Příspěvky

skoromonolog Holáče o sedmi slovech
Magda | 8.1.2008 (08:54)
Ale já nejsem fízl,já jsem hodnej....
Souhlas
Mirec | 5.1.2008 (18:08)
JJ, tahle povedenou akci už jsem dlouho nezažil :o) A hlavně můj loket na ní bude ještě nějakou chvíli vzpomínat!